2025

Nezapomínáme

27. 1. 2025
Koleje vedou do nebe Branou nenávratna – Jákobův žebřík?

Mizí v nedohlednu jako v Jákobově snu.
Ti, co odešli...
Ti, co odcházeli do neznáma...
Ti, co odcházeli s nadějí, ale bez šance...
Branou mizení – přes práh nenávratna.
Těm, co přicházejí – vztyčený práh nepřekročitelnosti.

Aleš Veselý, Jeruzalém 1. 1. 2015

Milí přátelé a podporovatelé Památníku ticha,

zdravíme vás po nějakém čase, v době, kdy si celý svět připomíná kulaté výročí osvobození osvětimského vyhlazovacího lágru.

Zdravíme vás fragmentem textu, jejž před deseti lety napsal Aleš Veselý k instalaci sochy Brána nenávratna. O tuto sochu, bránu na cestě válečných židovských deportací z Prahy v sousedství nádraží Bubny, naše nezisková společnost stále pečuje... Státní organizace, kterou jsme založili pro přestavbu nádraží Bubny před pěti lety, byla z vůle ministra Baxy předána do jiných rukou a následně i přejmenována.

V minulosti jsme hlavní vzpomínková setkání směřovali spíše k datům spojeným s pražskými příběhy šoa. Hledali jsme nadčasová poselství těchto významných výročí a tlumočili jejich příběhy. Nyní však je třeba zamyslet se nad tím, co nám Mezinárodní den památky obětí holocaustu, který každoročně připadá na 27. ledna, signalizuje dnes. Ve světě novodobých válečných konfliktů nových vlád programově založených na síle, která hrozí změnami na mapě světa.

Všichni se shodnou na tom, že 27. leden je významné datum. Přesto i demokraticky zvolení noví vládci vyhrožují, posilují vojenskou výrobu a nejsou schopni ukončit lokální válečné konflikty s globálním dopadem sílícího násilí, jež v mnohém připomíná časy, před nimiž sami otřepanými frázemi varují.

Památník ticha před deseti lety vyjádřil svá klíčová hesla:

NENÍ PRAVDA, ŽE TO NEJHORŠÍ UŽ SE STALO
... to, co tehdy vypadalo jako sýčkování, dnes dostává křídla orlů a supů.

SLOVA NESTAČÍ
... význam, jenž vznikl pro Bubnování pro Bubny (v minulém roce po deseti letech přerušené z rozhodnutí státní správy), je dnes dramaticky aktualizován mnoha opakovanými prázdnými frázemi nejrůznějších pietních aktů po celém světě.

Věřme tomu, že i my v naší zemi jednou přejdeme od gest ke koncipovanému vzdělávání v kontextu událostí, před nimiž nemůžeme strkat hlavu do písku pouště či do bláta východních stepí. Anebo jen do stínu hybridních válek, které hoří i u nás doma. Paměť je nám stále klíčem k chápání minulosti a připravenosti k budoucnosti. Minulost i budoucnost jsou společnou přítomností tohoto jubilejního roku.

Naším úsilím i nadále zůstává kultivace rozvoje kultury paměti a hledání jazyka připomínání, jež může motivovat mladé lidi jak k úvahám o odkazech paměti, tak i k samostatnému hledání osobní identifikace s prožitou minulostí hrdinů a obětí.

Brzy vás znovu pozveme ke společnému dialogu o tom, co chceme v žánru kultury paměti společně rozvíjet a předávat.

Pavel Štingl, Leoš Válka, Věra Weinerová